Japonsko

Cesta, kterou jsme absolvovali letem čajovým světem, musí končit v Japonsku, které povýšilo pití čaje nejvýše. Kolem 8. století byl čaj přinesen z Číny, rozmach pěstování však nastal až ve 12. století. Více než s čaji k běžnému pití je Japonsko v očích světa spojeno s čanoju, neboli čajovým obřadem, a čadó, Cestou čaje. Zásluhou mistra Sen no Rikjů se čajový obřad, původně určený vyšším vrstvám, rozšířil celou společností. Sen no Rikjů prosazoval čtyři ideály Cesty čaje – harmonii, úctu, čistotu a klid. Mezi nejznámější současné školy čanoju patří škola Urasenke (její čajová místnost je otevřena i v Praze). Čanoju je přísně ritualisované a jsou předepsané přesné pohyby. Proti této rituální svázanosti se v kruzích japonských intelektuálů (budžinové) začala prosazovat škola senča. Její obřad se mohl na rozdíl od čanoju odehrávat kdekoli v přírodě. A tak účastníci senča vyhledávali podle aktuálního ročního období nejpůvabnější scenérie pod stromy, či na březích jezírek a tůní, v nichž se tak romanticky zrcadlil měsíc.